Centrum Radosti

Láska - Světlo


Vztahy v běžné realitě jsou založeny na bázi strachu a skutečná láska je založena na bázi Světla. Strach a Světlo jsou opačné polarity, nemohou existovat zároveň. Blížíme-li se ke Světlu ztrácime přirozeně strach. Upadáme-li do hustších vibrací temna hlásí se strach.Z  čehokoli, o cokoli, o kohokoli.


Protože strach nemůže fungovat ve vyšších vibracích, tak lidé už nemohou fungovat v běžných vztazích , jestliže se posunuli na další vibrační rovinu. Ve vztazích, jak jsme je znali, založených na bázi připoutanosti k tělu, závislosti, poutech a pocitu vlastnictví. Spirituální bytosti už se sbližují pouze na bázi Světla a Lásky v její pravé podobě. Formy vztahů a partnerství, které zde doposud panovaly na bázi závislostí, mohou existovat už jenom mezi lidmi zůstávajícími v minulosti. Tedy budou tu i v následujícím období, ale pouze mezi lidmi, kteří uvízli ve starém světě a netransformovali svou hmotnou existenci. Tyto formy vztahů budou pro ně nadále fungovat jako jeden z nástrojů karmy a poučení. Lidem s nižšími vibracemi tak nadále budou přinášet strachy, utrpení, omezování svobody a radosti za cenu kompromisů.

 
Štěstí závislé na druhém člověku; štěstí, které nepochází z nitra vlastní Duše, je pomíjivé a v důsledku nepravdivé. Radost, která pochází ze světa druhých, tedy projekce vlastní mysli, přináší lpění, očekávání a bolest z nenaplněného Ega. Takové štěstí může být totiž kdykoli ukončeno. Stačí pár slov, pár skutků.. a je po lásce! ;-) Tohle tedy rozhodně není Láska. Chvilky emotivniho štěstí jsou často vykoupeny bolestí, žárlivostí, utrpením, manipulací, citovým vydíráním a vměšováním se do osobní svobody člověka. Jako výukový program na principu zrcadlení vlastních stínových vlastností však posloužily dokonale. Měli jsme v nich šanci uvědomit si, že dostáváme své partnery v podobě učitelů v takové kvalitě, jakou si zasloužíme a jakou potřebujeme pro svůj duchovní vývoj. Že není na koho se zlobit a koho obdivovat, neboť všechny vlastnosti si neseme v sobě. Obrovským přínosem byla také šance otevřít svá srdce skrze cit k druhému člověku.Otevřit tak bránu Nekonečné Lásce k celé projevené Existenci, ke kráse stvořeného světa.

 
A jednou otevřené srdce může být Navždy otevřené srdce, když pochopíme, že Láska je v nás a nevzniká díky milovanému. Ten ji pouze zrcadlí, přijímá nebo odmítá, ale není strůjcem oné nádhery, je jen obdarovávaným. Osobni vztahy, a nejen ty partnerské, byly založeny na emocích nebo na naplňování vzájemných potřeb Ega. Dokonce ani "zamilování se do někoho" tedy veskrze příjemná a pozitivní emoce nemá nic společného s láskou, byť je tak nazývána. Je to dáno tím, že si pleteme emoce se skutečnou Láskou, nejvyšší vibrací vesmíru. Citové projevy, kladné i záporné jsou sice projevem lidskosti a kořením života, jsou mnohdy úžasné, ale s Láskou nemají nic společného.
Protože emoce to není láska. Skutečná Láska je nezávislá na vnějších okolnostech. Není to VZTAH mezi dvěma lidmi, ale STAV člověka samotného. Je to neutrální projev božské energie, naplnění lidské bytosti, stav Krásy, stav Míru, dokonalé Harmonie, stav spojení s Celkem. Dosáhla-li lidská bytost vibrace lásky, je naplněná, zářící vlastním Světlem.

 
Nikdo nemůže získat trvale Lásku - Světlo od druhého, nemá-li ji v sobě a nikdo nemůže trvale naplnit láskou jinou bytost. Všichni jsme tu ve škole, a rosteme sami za sebe. Láska je stav propojení duší, projev uvědomění si, že všichni jsme Jedno a všechno je součástí nekonečného vesmíru dokonalého božského Stvoření.

Láska je stav vyšší vibrace pochopení, že všechno má svůj význam,všechno má svůj cílvšechno má svůj smysl. Láska je naprosté odevzdání se, ale ne odevzdání se druhému člověku, ale odevzdání se vyššímu záměru Existence, Květu Života samého. Láska je bazální důvěra ve vyšší smysl Bytí. Je to Vědění, že vše, co se nám v hmotné realitě děje, je správně. I bolest. I ztráta. Láska je naprosté přijetí toho, co přichází.   

Příčinou záměny lásky za emoce - jednoho z největších nepochopení v lidských vztazích - je nekonečná touha každého člověka zažívat lásku. Omyl ale spočívá v tom, že lidé očekávají lásku od druhého, aniž by ji hledali v sobě, v nekonečné spirituální božské bytosti, jakou ve skutečnosti jsme. A protože Lásku v sobě nemůžeme najít bez duchovního probuzení, zaměňujeme emoce nadšení, přitažlivosti, smutku, žárlivosti, pečování, něhy, za lásku. Ale emoce, jakkoli zajímavé, jsou často nepravdivé, neboť mohou být založeny na strachu. Ze samoty, ze stárnutí, ze změny, z opuštění, ze smrti,  z vlastní nedostatečnosti. Strachu, který nás nutí přehrávat, falšovat pozitivní emoce  a skrývat negativní emoce (nejpozději při rozchodu pak poznáváme pravdu :D ) Neboť lidé chtějí vzájemně získat od druhého to, co většinou ani jeden z nich nemá. Světlo. A pokud ho i jeden z nich má a druhý ne, rozdílné vibrace tyto lidské bytosti zákonitě rozdělí.

 Stane-li se člověk Láskou, je jí nezávisle na nikom.

 

Ať je sám nebo  sdílí své světlo s jinou láskyplnou světelnou bytostí, je na její záři nezávislý, tudíž je autentický a pravdivý. Postoupil do vyšších vibraci lásky, a tak může být sám, beze strachu ze samoty Může být i s druhým člověkem Světla, beze strachu ze závislosti a omezení. Neboť tam, kde je Světlo není strach. A tam, kde je strach není Světlo. Kompromisní vztahy na principu obchodu - ty mně a já tobě - nemohou mezi probuzenými bytostmi vzniknout. Je to vlastně v tomto novém čase velmi  jednoduché a snadno rozpoznatelné. Kdo září vlastním Světlem a v jehož blízkosti se cítíme harmonicky a svobodně, kdo dostává"dárečky"od života a umí je ocenit je ten, kdo nevyužívá paraziticky partnerské vztahy ani není v nevhodných vztazích zneužíván.Má v sobě Lásku nebo lépe - stal se Láskou. Kdo je zatížen samými obtížemi, komu se ještě i dnes "dějí" samé "nepříjemnosti"  a doléhají na něj, kdo se hroutí, kdo se trápí, kdo "nevypadá dobře" ..a nezáleží na tom, co kdo říká a proklamuje... je ten, kdo ještě neopustil staré vzorce chování; ten, kdo nezvýšil své vibrace na hodnotu Lásky. Nebo ještě uvízl v přechodné fázi mezi Světlem a strachem a žije v nevyrovnaných vztazích na bázi kompromisů, které mu berou vitální energii. Všechno souvisí se vším, a tak nový čas odvál nebo brzy odvane u probuzených přežitá schémata vztahů, a dovolí prožívat skutečnou Lásku, která nezná strach. Světlo bez hranic. Poznání, které přichází z mlhovin jiných světů. Pak mohou lidé Světla sdílet sami sebe s druhým, neboť v pravdě jsme Jedním. A to je LÁSKA nového věku.